Jak už název napovídá, nemůžu se rozhodnout, co s blogem dál…Původně jsem se chtěla vymluvit na léto a prázdniny, které mě úplně pohltily. Ale najednou je polovina října – a já jsem stále nic nenapsala.

Nakonec mě k tomuto příspěvku „donutil“ e-mail, kde mě žádají o zaplacení prodloužení webové domény. Jinak bude kajicesta.cz ukončena. Tak jsem si řekla, že k tomu sednu – a třeba ta odpověď přijde sama. Pokračovat, nebo ne? 

Poslední příspěvek byl o remisi, kterou jsem se dozvěděla v červnu. Od té doby se toho událo hodně… nebo možná málo. Bylo to hlavně léto — čas výletů, dovolených a pobytu venku. Moje nejoblíbenější období. Matýsek měl dva měsíce prázdnin a musím říct, že jsme si to užili na 100 %. V létě často zapomínám brát doplňky stravy, neřeším tolik, co jím, nejezdím na onkologii… prostě mám taky prázdniny. A je to super!

Ani nevím, jak se to stalo – a najednou tu bylo září. Z Matýska je velký druhák. Návrat do režimu nebyl úplně jednoduchý, ale zvládli jsme to. S koncem prázdnin skončilo volno i pro mě. Byl čas zase najet do svých kolejí a začít se opět věnovat sobě. Ani to nebylo jednoduché. Taky se vrátila onkologie – a s ní hned další CT vyšetření, naplánované na začátek října.

Už jsem se o tom zmiňovala – dokud nemám termín CT, všechno je v pořádku. Jakmile ho dostanu, nervy začnou pracovat. Vlastně si to uvědomuju až teď, když to píšu – jako by se můj život řídil jen těmito termíny. Tři měsíce klid, a pak měsíc čekání, kdy mě zase chytají nervy a začínám panikařit. V této době častěji sklouzávám k internetu a ChatGPT, kde hledám další a další informace, zázračné metody a kliniky… Prostě panika v plné parádě.

Abych to zkrátila – CT mám za sebou a remise stále pokračuje. Uffff! Takže teď můžu být zase tři měsíce v klidu, než začnu panikařit .. Ale upřímně – je to téma, na kterém musím zapracovat. Můj život nemůže řídit termín nějakého vyšetření. Řekne se to snadno, ale udělat je to těžší… Věřím, že všechno má svůj čas.

Stále se cítím fyzicky i psychicky velmi dobře a jsem za to každý den vděčná. Nastavila jsem si systém suplementace, který mi vyhovuje a pokrývá moje potřeby. Začala jsem se zase víc věnovat sobě — navštěvuju víkendovou školičku zaměřenou na seberozvoj, chodím na keramiku a čeká mě spirituální víkendový pobyt.. Ano, možná pro někoho budu „EZO blázen“, ale mě tato cesta velmi baví. Povedlo se mi přestat (alespoň částečně) vyšilovat a hledat další a další podpůrné přípravky a hlavně všechny hned nakupovat.. A to je za mě velký pokrok!

Pro někoho znamená rakovina ve IV. stádiu konec… Pro mě znamená možnost dovolit si nový začátek.

Děkuji všem, kdo to čtou a budu ráda za jakoukoli zpětnou vazbu, komentář nebo srdíčko – ať vím, že to má smysl.

I kdyby to mělo dát jen jednomu člověku naději, budu za to velmi vděčná.

S láskou,

Kája