Nestačím se divit, jak dlouho jsem nenapsala nic na blog.. Ale vlastně se nechci ani omlouvat Ten čas tak krásně běží a je plný zážitků. Začali prázdniny a já jsem každý den vděčná za to, že můžu být s Matýskem a užívat si tento čas na plno 🙂 A na to, že máme za sebou teprve první týden prázdnin, stihli jsme toho opravdu hodně 🙂

Zrovna dneska jsme byli s kamarády na raftech na Malé Skále a mě až tam došlo, že jsem jim neřekla poslední zprávy z onkologie.. Jak je možné, že jsem na to zapomněla? 🙂

Ale tak začneme od začátku.. Od posledního CT v únoru uběhla zase hromada času a hodně se toho stalo.. Intenzivně jsem se snažila dosáhnout co nejlepších výsledků. Měla jsem zavedený midline a kapačky 2x týdně, doplňky, homeopatie, terapie.. ufff… Doufala jsem, že mi doktor naplánuje CT na červen, abych měla klidné léto a přesně tak se i stalo. Pokaždé, když dostanu termín CT vyšetření, ozvou se nervy.. Nějak to funguje, že dokud není termín, vše je v pořádku.. Jakmile je daný termín černý na bílém, začínají se spouštět obavy. Tentokrát to bylo jiné. Obavy jsem měla, ale ne nějak výrazné..  Hodně tomu pomohlo, že červen byl opravdu náročný měsíc. Jezdila jsem do Prahy i 3x týdně a opravdu jsem se těšila až to bude za mnou..

Onkolog mi naplánoval termín návštěvy na 26.6. tedy den před vysvědčením.. A to prostě muselo dopadnout dobře.. Nedokázala jsem si představit, že ne.. Přeci si nenechám zkazit takový velký okamžik, jako ukončení 1. třídy 🙂

Tentokrát jel se mnou na onkologii Jára. Většinou jezdím sama, ale když jde o něco důležitého, potřebuji podporu.. Samozřejmě už od rána nervy pěkně pracují a čekání na onkologii nic moc.. Klasika..

Asi po hodině a půl se dočkáme a sestřička volá moje jméno.. Jdeme na to.. Hned ode dveří mi pan doktor hlásí je to dobré 🙂 Ok uklidňuji se, ale jelikož jsem šťoura, chci vědět víc 🙂 Otevírá tedy moji zprávu z CT a procházíme to bod po bodu.. Játra bez nálezu, uzliny čisté a kosti se sklerotizují… Jupíííí 🙂 Začínám se radovat a ptám se.. A pane doktore, jak bychom vlastně poznali tu remisi? Myslím si, že v tu chvíli je už ze mě úplně na prášky 🙂 Nevím jestli má víc takových šťourů jako jsem já 🙂 Odpověď mě ale velmi mile překvapí.. No paní Vinšálková, vlastně jsme tam!!! Předvedu malý vítězný taneček 🙂  A ještě chvíli kladu neodbytné otázky a asi po 20 minutách odcházíme..

Teprve venku mi dochází co se stalo a ještě se pro jistotu ptám Járy.. Vážně řekl remise?? Jára říká, že ano.. Jupííííí! Beru telefon a volám mamce.. je to tady mamíííí remise.. Mamka se raduje, ale zároveň mě vrací nohama na zem otázkou, co bude dál? 

Remise.. krásné slovo.. 2 roky jsem na to čekala! Ale vlastně se nemění vůbec nic.. Stále pokračuji v léčbě, stále se nechci a nemůžu vrátit do starých kolejí.. Jen jsem ráda, že jsem snad na dobré cestě a že moje tělo to vidí podobně 🙂

Krásné léto všem… 🙂